Efekt chybných priorit: proč problém, který skupina staví nejvýš, obvykle leží až na konci řetězce, a co simulovaná místnost ukazuje o hlasování ve srovnání s mapováním příčin.

Proč by nerozhodné hlasování o příčinné otázce mělo jít výš, místo aby potichu propadlo, a jak předání jiným skupinám brání tomu, aby kterákoli skupina řídila mapu.

Proč by pár míst v užším výběru mělo být vyhrazeno přehlédnutým nápadům podloženým zdrojem, a co to udělá s místností, která řadí podle pocitu.

Jak tisíce lidí v malých místnostech dojdou k jedné mapě příčin: oddělené nástěnky, sdílené otázky, tvrzení, která cestují, formulace slučované jen jejich autory a mapy spojené do jedné.

Všechna čísla, o která se True Causes opírá, ze simulací, které jsou jeho součástí: příčiny nalezené hlasováním ve srovnání s mapováním, velikost skupiny, hrana chybovosti a co menšina uvnitř místnosti může a nemůže udělat.

True Causes provozuje strukturovaný demokratický dialog online: padesát let výzkumu, na který navazuje (Warfield, Christakis, Laouris, Dye, Ashby, Miller), kde se od něj odchyluje a čím se liší od Polis a Habermas Machine.

Obce, velké organizace, regulátoři, odbory a zaměstnanci, univerzity, rozbory incidentů: k čemu je užitečná mapa příčin, která zachovává nesouhlas, a co nedělá.

Sedm problémů, které síťová hnutí roku 2011 nechala otevřené (žádný program, symptomy místo příčin, neformální vůdci, strach, rozsah, nákaza, sponzorství), a jak se s každým z nich vypořádává sdílená mapa příčin, včetně toho, kde nestačí.

21 jazykových modelů, 14 person, 120 příčinných vazeb k bydlení: persona změnila, které vazby byly přijaty, o nic měřitelného. Slabší modely chybovaly; schopné se na většině vazeb shodly a na zbytku se konzistentně rozcházely. Co to znamená pro panely modelů.